Mihacao, nebo též Sachamama je tajemstvím opředený gigantický tvor, údajně obývající husté pralesní porosty na hranicích Brazílie, Peru a Bolívie. Očití svědci ho popisují jako obrovitého, bezmála třicetimetrového tvora hadovitého tvaru s dlouhým krkem, ocasem a až pět metrů tlustým tělem opatřeným na zádech jakýmsi pancířem, či snad ulitou. Na obrovské hlavě se prý nachází rypáku podobný útvar, dva sloní choboty připomínající výběžky a plachtovité výrůstky, podobající se uším. Dle výpovědí Minhacao při svém pohybu láme a vyvrací i ty největší stromy, obrací říční proudy a mění vyprahlou zeminu v nekonečné močály.
Zvláštním a matoucím faktem ovšem zůstává skutečnost, že žádný z údajných pozorovatelů nikdy nespatřil dolní část Minhacaova těla. Tato bytost byla do té doby zatím vždy pozorována částečně ponořená do vody a proto není jasné, jestli má toto stvoření kráčivé končetiny, či jen svalnatou nohu určenou k lezení. Též ostatní podrobnosti působí velmi zmatečně. Ve zmíněné oblasti se prý již mnohokrát našly rozměrné metrové stopy s velkými drápy, brázda po ocase však chyběla. Pokud by tomu tak bylo, musel by tento tvor nosit ohon ve vzduchu nad zemí. Na druhou stranu jsou z této oblasti hlášeny také široké a dlouhé brázdy, působící dojmem, jako by je do země vtiskl nějaký obrovitý plaz. Ani zápisy dobových svědectví neuvádějí okolnosti na pravou míru. V některých zápisech je zaznamenáno, že tvor "kráčel", jinde zase, že se "sunul" či "plazil". Že by se snad v té samé oblasti nacházeli hned dva obrovští živočichové s krunýřem na zádech, z čehož se jeden plazil a druhý chodil? To asi sotva.
Svědectví a expedice
Ve čtvrtek, 14. srpna 1997 obletěla svět zvláštní, přesto však nanejvýše vzrušující zpráva. V peruánské vesnici Nuevo Tacna, vzdálené jen pár desítek kilometrů od bezmála půlmilionového města Iquitos, se toho dne měl na místním stadionu konat lokální fotbalový zápas. Na toto utkání se dostavilo hned šest stovek tamějších obyvatel. Než však mohlo být sportovní zápolení zahájeno, stalo se něco, co upoutalo pozornost všech fanoušků mnohem více, než dění na hřišti. Nebe potemnělo, začalo krápat a zvedl se silný vichr, jako by se schylovalo k bouřce. Z dáli se ozvalo hlučné praskání, půda se otřásala. Stromy v nedalekém pralesním porostu byly vyvráceny a na scénu se vynořilo gigantické stvoření. Prohnalo se kolem stadionu a přímo před zraky několika stovek šokovaných Peruánců se vnořilo do vod Amazonky. Mohutný vír, který se tím vytvořil, sebou stáhl pod hladinu i několik rybářských loděk. Během několika krátkých okamžiků již bylo monstrum z dohledu. Všech šest set svědků odpovídalo naprosto shodně. Obrovská černě zbarvená hadovitá nestvůra o délce až čtyřicet metrů a s mohutným krunýřem na zádech.
Toto pozorování bylo ihned nahlášeno do nejbližšího velkoměsta Iquitos. Za pět dní dorazil na místo incidentu samotný Jorge Cháves, guvernér peruánské Amazonie. K dispozici měl vrtulník a celý tým novinářů. Vzdušným monitorováním bylo potvrzeno, že džunglí se vine bezmála čtvrt kilometru dlouhá a deset metrů široká brázda s vyvrácenými stromy v těsném okolí. Ač guvernér zprvu vesničanům nevěřil, nález brázdy v něm vzbudil zájem. Později Cháves potvrdil, že v okolí vesnice se nenachází žádný buldozer, či jiný těžký stroj, který by mohl brázdu vyhloubit a také vyvrátil, že by obrovská rýha vznikla činností člověka. Nabyl přesvědčení, že na vyprávění místních vesničanů zřejmě opravdu něco bude. "Zanechaná stopa nemůže být dílem lidských rukou. Také jednotlivé prohlášení šesti set svědků nelze brát na lehkou váhu." stálo v guvernérově hlášení. Do celé kauzy se zapojili i vědci z National Geographic. Na nic světoborného však nepřišli. Jejich teorie, že brázdu po sobě zanechal silný vodní proud, je přinejmenším nepřesvědčivá.
Do zkoumání tohoto případu se zapojil dokonce i český dobrodruh! Arnošt Vašíček, český spisovatel, záhadolog a scénárista byl dokonce jedním z prvních badatelů, kteří se do vesnice Nuevo Tacna přijeli na brázdu osobně podívat. Vašíček si Sachamaminu brázdu vyfotil, vyslechl si svědectví očitých svědků a získané materiály později zařadil do své knihy Tajemná Minulost. Podle výpovědí svědků byla zrekonstruována i Minhacaova podoba.
Přestože svědectví peruánských fotbalových fanoušků z konce 20. století patří mezi nejvýraznější okamžik této kauzy, další zmínky o tomto tvorovi můžeme najít již v dobách dřívějších. Zmiňuje se o něm například britský průzkumník - plukovník Percy Harrison Fawcett, který se se zvěstmi o Minhacaovi setkal na svých cestách po Amazonii. "Indiáni mne upozorňovali na obrovité zvíře, které je čas od času pozorováno v močálu, do něhož je napůl ponořeno. Má dlouhý hadovitý krk a na hřbetě jakýsi pancíř. Občas se také v bahnité půdě nalézají jeho obrovské stopy." Plukovník Fawcett později na jedné ze svých výprav beze stopy zmizel, i se svými společníky.
Jiným dobrodruhem, který své setkání se záhadným tvorem zdokumentoval, byl španělský badatel De Vernaz. Ten se na jedné ze svých cest s Minhacaem setkal. Bylo to při plavbě po severoperuánské řece Pastaza. Viděné monstrum popsal jako obrovského slimáka s krunýřem a hadovitým tělem tmavé barvy. Dle De Vernazových slov za sebou tato bytost zanechala vleklou deset metrů širokou brázdu. Zajímavější však je, že španělskému dobrodruhovi se údajně povedlo Sachamamu vystopovat a usmrtit. Mrtvý exemplář měřil prý patnáct metrů na délku, tamní domorodci však Španěla ujišťovali, že v džungli žijí ještě mnohem delší exempláře. Znamená to tedy, že Minhacao není jediným zástupcem svého druhu?
(Dobrodruh Percy Fawcett)
Po Sachamamě již v minulosti pátralo vícero dobrodruhů, dlouho však žádný seriózní vědec. To v průběhu 19. století změnil až zoolog Franz Müller, který na svých cestách po Jižní Americe sbíral výpovědi domorodců o Minhacaově pozorování. Za prvními zmínkami o tomto tvorovi se však musíme vydat do mnohem dávnější minulosti. Asi 1500 let nazpět. Tohoto tvora podle všeho znala již civilizace peruánských indiánů Močiků. Ač se jednalo o velmi významnou kulturu, časem ji zastínili mnohem slavnější Inkové, Mayové a Aztékové. Sachamama byla v Močických legendách velmi známou kreaturou, což dokazují i její četná vyobrazení na dobové keramice. Objevuje se zde však ve dvou různých variantách. Jedna z podob připomíná jakéhosi sauropoidního dinosaura, druhá naopak přerostlého hlemýždě.
(Rekonstrukce bytosti zobrazené na keramice domorodých Močiků. Podoba nápadně
odpovídá popisu očitých svědků.)
Co je Minhacao zač?
O podobě Sachamamy máme docela dobrou představu. Nutno však podotknout, že žádný živočich, který by přesně odpovídal jejímu popisu, není současné vědě znám. A to dokonce ani z dob prehistorických. Tedy... záleží na tom, kterou ze dvou popisovaných variant si vybereme. Pokud se rozhodneme pro variantu, v níž je Minhacao popisován jako tvor se čtyřmi končetinami, jeden prehistorický dvojník by zde přeci jen existoval. Jedná se o sauropoidního dinosaura s názvem Saltasaurus loricatus. Tento druh je poměrně vzácný, neboť jako jeden z mála sauropodů disponuje opancéřovaným krunýřem na zádech. Tudíž přesně tak, jak je to popisováno v případě Sachamamy. Nutno ovšem podotknout, že o nějakých sloních chobotech či výrůstcích na hlavě nemůže být ani řeč.
(Saltasaurus loricatus, prehistorický tvor popisem nejbližší Sachamamě)
Druhá popisovaná podoba Sachamamy svými vlastnostmi sice připomíná hlemýždě, největším známým suchozemským plžem je však oblovka obrovská, tzv. Achatina achatina, která ovšem dosahuje délky jen něco přes třicet centimetrů. Do udávané velikosti Minhacaa má tedy ještě dost daleko. Je vůbec možné, aby tak obrovský plž existoval?
(Oblovka obrovská)
Jedno můžeme říct s jistotou. Kultura starých Močiků se pravděpodobně setkávala s jakýmsi obrovitým plazem, který jim zkrátka nemohl dát klidné spaní. A vzhledem ke stáří močické kultury - několik tisíc let - je jediným možným vysvětlením, že Sachamama může být reliktem našich dávných prehistorických předků. Dnes je již vědecky prokázáno, že ne všichni dinosauři byli zahubeni nárazem vesmírného asteroidu, jak se poměrně dlouho prohlašovalo. Za jejich postupné vyhynutí mohlo hlavně pomalu se zhoršující životní prostředí. Na naší planetě však existují místa, jejichž prostředí se od dob dávných zase tak dramaticky nezměnilo. A Amazonie mezi taková místa zrovna patří. Staří peruánští indiáni na Sachamamu věří a jsou pevně přesvědčeni o její existenci. Hlášení o pozorování tohoto tvora se s většími či menšími pauzami objevují až dodnes. Přijdeme někdy této záhadě na kloub?
Komentáře
Okomentovat