Superhrdinové od společností Marvel nebo DC Comics jsou značně přefantazírovaní a doopravdy existovat (bohužel) nemohou, přesto se však na celém světě nacházejí lidé, kteří se jim svými schopnostmi přibližují a nad nimiž zůstává rozum stát. Většinou bývají středem zájmu a také intenzivním předmětem bádání, neboť ve většině případu nemá věda na jejich schopnosti žádné vysvětlení. Dnes se podíváme na jednoho z nich!
Náš mozek potřebuje ke správné funkci pravidelný a kvalitní spánek, který by měl trvat alespoň osm hodin. Pakliže se mu ho nedostává, jsme unavení, méně výkonní a náš imunitní systém je oslaben. Spánkem strávíme asi třetinu života. Po několika dnech beze spánku kolabujeme. Leckomu by se určitě hodilo, kdyby mohl zůstat celou noc vzhůru, například workoholici by to jistě ocenili. Dovedete si ale představit, že byste měli opačný problém? Kam tím mířím? Hned uvidíte.
Dneším hrdinou bude Paul Kern - maďarský voják, který dlouhých čtyřicet let nespal. Vysvobozením z jeho bdění se stala až jeho smrt v roce 1943. Jak ke své schopnosti tento pozoruhodný muž přišel?
Někteří lidé se se zázračnými schopnostmi rodí, jiní je získávají teprve v průběhu života. Paul Kern je příkladem té druhé možnosti. Do doby, než dobrovolně nastoupil do první světové války, to byl člověk jako každý jiný. Pak ovšem nastal v jeho životě zlom. V armádě se mu dařilo, byl umístěn do vedení úderné jednotky a dokonce obdržel medaili za statečnost. Již během prvního roku působení u armády byl však Paul Kern těžce postřelen ruským vojákem. Na první pohled by každý řekl, že to rozhodně nemohl přežít. Kulka totiž Kerna trefí do pravého spánku, načež v zápětí vyjde na druhé straně hlavy. Čistý průstřel! Kern přišel o velkou část čelního laloku, přesto se však v nemocnici Lemberg probral k životu. Takový vážný zásah by normální člověk neměl přežít! Tento maďarský voják měl však štěstí. Nebo snad smůlu?
Paul je naživu a samozřejmě šťastný, že vyvázl bez následku. Přestože se nejprve zdá být vše v pořádku, již brzy má Paul Kern zjistit, že tak úplně bez následků to přece jen nebude. Když se večer snaží usnout, vůbec se mu nedaří zamhouřit oči. Čas plyne, z probděných nocí se stávají dny a ze dnů týdny. Spánek ani únava však stále nepřichází. Narkotika, sedativa, ani hypnóza nepomáhají. Zmatený Kern navštíví lékaře. Brzy je mu sdělena krutá pravda - jeho mozek si z nějakého důvodu nemůže odpočinout a proto nejspíš brzy zemře. Tato předpověd se ovšem ani během dalších týdnů nenaplňuje. Paul Kern bdí a žije dál!
(Donový novinový článek o Paulu Kernovi)
Tento Maďar začne své nově nabyté schopnosti náleživě využívat. Díky absenci únavy má nyní dvakrát tolik času než normální smrtelníci. Odstěhuje se do Budapeště, nastoupí do nového zaměstnání, přes den pracuje a v noci studuje, čte knihy, učí se nové jazyky. Těžko ale říct, jestli byl doopravdy šťastný. Umírá v poměrně požehnaném věku přirozenou smrtí. Čtyřicetileté bdění jako by se na něm vůbec nepodepsalo. Jeho případ je dodnes nerozluštěn, vědci nad tím kroutí hlavou. Je možné, že spánek přece jen není tak důležitý, jak se dosud předpokládalo?
Případ Paula Kerna však zřejmě není úplně ojedinělý. Jistý farmář z Vietnamu tvrdí, že nespal od roku 1973. Prý jednoho dne onemocněl horečkou a od té doby nebyl schopen usnout. Po prohlédnutí lékaři mu bylo sděleno, že trpí těžkou nespavostí, jinak je však jeho stav v pořádku. Nikdo však nikdy farmářovo tvrzení neověřoval a tak není jisté, zda tento muž mluvil pravdu.
Komentáře
Okomentovat