Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, jak Templáři své organizaci říkali, patřili bezpochyby k jednomu z nejmocnějších křesťanských řádů v celém středověku. V průběhu dvanáctého a třináctého století získali neuvěřitelně rychle obrovskou moc a slávu. Jejich bohatství jim mohl závidět i sám král, o církvi ani nemluvě. Řád byl původně založen za účelem ochrany evropských poutníků na cestě do Svaté země a obrany křesťanských území v Jeruzalémě. Netrvalo však dlouho a Templáři zesílili natolik, aby se mohli účastnit bitev proti nevěřícím. Krom boje se však zajímali také o vědu a poznání. Začali chytře obchodovat, poznali tamější tradice a vzdělávali se v oblastech perského, islámského i židovského učení. Navazovali výhodné diplomatické vztahy a byli zasvěceni do tajných a mystických orientálních rituálů. Přestože proti Saracénům bojovali, zároveň je dokázali respektovat. Dobré vztahy měli i s muslimskou sektou Asasínů. Snad proto je mnozí Evropané obviňovali ze spolupráce s nepřáteli křesťanské víry. Bohužel, zanedlouho začali Evropané svou moc na Blízkém východě ztrácet. Muslimské nájezdy byly čím dál tím silnější a všechno bylo dovršeno v polovině 13. století, kdy Saracéni získali zpátky Jeruzalém. Prozíraví Templáři ovšem stačili převážnou většinu svých pokladů zachránit a uschovat je na hradech ve svých evropských državách.
Až příliš moci najednou
Templáři se brzy stali trnem v oku pro všechny panovníky. Jednalo se o špičkovou armádu, která byla až příliš samostatná; neposlouchala prakticky nikoho jiného, než papeže. Templáři vlastnili takové bohatství, že si od nich půjčoval i sám král. A tomu taková moc nedala spát. Na začátku 14. století začal proti Templářům veřejně vystupovat Francouzský panovník Filip IV., řečený Sličný. Své jednání obhajoval tím, že mu prý Templáři odmítli půjčit peníze na válečné výdaje. Zatímco popularita Templářů pozvolna klesala, Filip Sličný společně se svým rádcem Vilémem z Nogaretu zosnoval plán ke zlomení templářské moci. Templářský řád byl vždycky obestřen jakýmsi tajemstvím a král toho využil ve svůj prospěch. Obvinil Templáře z mnoha ohavných zločinů, jakými byli například čarodějnictví, homosexualita, sodomie, rouhání, močení a plivání na kříž, uctívání Satana, zapření Ježíše a další. Francouzský král naléhal na papeže, aby Templářský řád vyloučil z církve. Papež Bonifác VIII ovšem stál za Templáři, stejně jako jeho nástupce Benedikt XI. Teprve papež Klement V. souhlasil s královým plánem.
Má se za to, že Templáři o plánované akci věděli. Na první pohled se může zdát, že neprovedli žádná zvláštní opatření, opak je však pravdou. Ještě před začátkem hromadného zatýkání byly řádové poklady ukryty a tajné listiny hromadně páleny. Akce odstartovala v pátek 13. října 1307 (mimochodem, jedna z teorií říká, že právě tento den dal základ ke vzniku pověry o nešťastném pátku třináctého), jen ve Francii bylo zatčeno na pět tisíc Templářů, jejich velmistra Jacquesa de Molaye nevyjímaje. Jinde se zatýkalo jen málo. Přestože papež nařídil zatčení Templářů mnoha evropským mocnářům, málokdo rozkaz vyplnil. Řádový majetek byl zabaven, díky templářským opatřením však král získal daleko méně kořisti, než si představoval. Polapení Templáři byli vsazeni do nehostinných žalářů, kde panovaly otřesné podmínky. Jeden po druhém byli krutě mučeni těmi nejrkutějšími metodami tehdejší doby. Inkvizitoři z nich chtěli dostat přiznání k činům, z nichž byli rytíři nařčeni. Drtivá většina se nakonec pod krutým nátlakem přiznala. I velmistra Molaye na mučidlech zlomili. Po jeho přiznání ke kacířství měl být odsouzen na doživotí. Poté však své přiznání odvolal a byl upálen. Ještě než však hranice pod nebohým Molayem vzplanula, stihnul velmistr proklít Klementa V. i Filipa Sličného. Prohlásil, že do roka se spolu všichni tři sejdou před božím soudem. Čas ukázal, že velmistr nelhal - papež zemřel nedlouho po Molayově upálení a Filip Sličný sedm měsíců na to. Kromě něj zemřeli i všichni tři jeho synové a jeho jediný vnuk. Možná proto se říká, že králův rod byl prokletý. Řád byl na papežův rozkaz rozpuštěn roku 1312.
(Templářský velmistr Jacques de Molay veřejně zatracuje krále i s papežem.)
Tajemná modla a ohavné rituály
Při nekonečných útrapách na inkvizičních mučidlech mluvili někteří vězni o rituálu, při němž Templáři uctívali rohatého bůžka Bafometa. Tento bůh je považován za zpodobnění ďábla, či za symbol satanismu. Tvar jeho hlavy odpovídá obrácenému pentagramu - symbolu černé magie. Přesto však nelze říct, nakolik jsou zvěsti o něm pravdivé. Templářské výpovědi o jeho vzezření jsou totiž velice nejednotné, krom toho se nikdy nenašla žádná Bafometova modla. Dohromady se o Bafometově podobě neví téměř nic. Templáři o něm mluvili jako o děsivém stvoření s vousatou hlavou. Dnes už si ho však nikdo nepředstaví jinak, než stvoření s lidským tělem a kozlí hlavou, z níž trčí dva dlouhé rohy a hořící pochodeň. Většina historiků se shoduje, že tento bůžek byl pouze báchorkou vynucenou na mučidlech, která měla na Templáře vrhat ještě horší světlo.
"Viděl jsem tuto hlavu během sedmi kapitul, které vedl bratr Hugo z Pairaud a další... Když byla ukázána, všichni padli tváří k zemi, zdvihli své kapuce a uctívali ji... její obličej je hrozný, zdálo se mi, že to byl obličej démonův, zlého ducha. Pokaždé, když jsem se na ni podíval, zmocnil se mne velký strach..." výpověď Templáře Raoula de Gizy
Církev ovšem Templáře nenařkla pouze z uctívání Bafometa. Templáři prý měli provozovat mnoho podivných rituálů, z nichž ten nejohavnější má být rituál přijímání nového člena do řádu. Novic musel údajně za hluboké noci a přítomnosti nejvýznačnějších Templářů slíbit absolutní mlčenlivost pod trestem smrti. Byl vyslečen do naha, u Bafometova oltáře přísahal věrnost řádu, zapřel Ježíše, močil, či plival na kříž a na závěr políbil nahého ceremoniáře na ústa, na pupek, na páteř a na penis. Dále byli Templáři nařčeni z homosexuálních praktik a orgií. Církev však ke svým obviněním neměla žádné řádné podklady... samozřejmě kromě vynucených výpovědí Templářů. Tehdy se však doznání vynucenému na mučidlech přikládala stejná váha, jako dobrovolnému přiznání.
(Pečeť Templářského řádu zobrazuje dva rytíře na jednom koni. Má se jednat o symbol
chudoby, či dvojí role Templářů - mnich/voják. Církev si ovšem našla vlastní interpretaci.
Podle ní pečeť doopravdy symbolizuje homosexualitu.)
Kde jsou templárské poklady?
Nejzáhadnější otázkou, která nedá spát všem snílkům a dobroduhům, je "kam se poděly templářské poklady"? Při prohledávání opuštěných sídel se toho moc nenašlo. Templářské poklady byly sice obrovské a jejich hodnota dosahuje nedozírných výšin... přesto však zlato a drahé kamení nebyly hlavními objekty zájmu. Nejvíce se mluví o mýtických artefaktech, které měli Templáři údajně chránit. Především jde o Svatý Grál a o Archu Úmluvy.
Spekuluje se o mnoha místech, kde by mohly templářské poklady spočívat. Španělsko, Francie, Skotsko, Izrael, ale dokonce i České země! U nás totiž Templáři také působili, i když nutno říci, že o něco nenápadněji, než v ostatních zemích. Sídlo měli v Praze, v Uhříněvsi, ale třeba i Čejkovicích. Jedním z nejvíce omílaných a diskutovaných míst, kde by se mohl poklad Templářů ukrývat, je Oak Island nedaleko Kanady. Na tomto ostrově se nachází prazvláštní šachta, do níž se hledači pokladů nedokáží dostat ani s pomocí nejmodernější techniky. Je totiž zkonstruována tak mazaně, že proniknout skrz je téměř nemožné. Při pracích v šachtě už koneckonců několik lidí zemřelo. Součástí šachty je totiž důmyslná past, která ji v určité chvíli zaplaví mořskou vodou. Takovou vynalézavou past by klidně mohli vymyslet právě Templáři. Nadšenci včetně některých badatelů se shodují, že tato šachta musí ukrývat něco nesmírně cenného.
Chcete-li o Templářích vědět ještě více, pusťte si tato dvě velmi pěkná videa, v nichž se dozvíte ještě více informací, než v tomto článku.
Zdroj: YouTube.com
Autor: Zde
Zdroj: YouTube.com
Autor: Zde
Komentáře
Okomentovat